Jarní program Národní galerie Praha letos působí jako promyšlený dialog mezi minulostí a současností. Výročí 230 let od založení jedné z jejích předchůdkyň se nestává jen symbolickou připomínkou, ale konkrétní součástí výstavního plánu. Veletržní palác se tak mění v místo, kde lze sledovat, jak se instituce vyvíjela, čím prošla a kam směřuje.
Hlavní výstava 230 let NGP: Instituce v pohybu nabízí přehled dějin galerie od roku 1796 až po současnost. V deseti tematických celcích představuje nejen klíčové momenty vývoje, ale také osobnosti, které ji formovaly. Návštěvníci zde uvidí zhruba sedmdesát děl napříč sbírkami – od starého umění až po současnou tvorbu – doplněných o archivní fotografie a dokumenty. Právě kombinace uměleckých děl a historického kontextu ukazuje, že galerie není statickou institucí, ale organismem, který se neustále proměňuje.
Zásadní roli v příběhu galerie hraje i samotný způsob jejího vzniku. Založení Společnosti vlasteneckých přátel umění na konci 18. století stálo na soukromé iniciativě a mecenášství, bez nichž by dnes její sbírky nevznikly. Tento princip se ostatně promítá i do současnosti, kdy galerie hledá nové formy financování a spolupráce, aby mohla dál rozvíjet své aktivity.
Vedle historického pohledu přináší program i silnou současnou linku. Bienále UMPRUM s podtitulem Generace Z představuje tvorbu mladých autorů a autorek, kteří vstupují na uměleckou scénu. Jejich práce reflektují svět, ve kterém se přirozeně prolínají protiklady – veřejné a intimní, digitální a fyzické, osobní zkušenost i globální témata. Výstava ukazuje nejen estetickou rozmanitost, ale i způsob uvažování generace, která vyrůstala v prostředí neustálých změn.
Další z projektů se vrací k významnému momentu českého umění na mezinárodní scéně. Výstava věnovaná Jiřímu Kolářovi rekonstruuje jeho oceněnou prezentaci na bienále v São Paulu v roce 1969. Prostřednictvím archivních materiálů zasazuje jeho práci do širšího politického kontextu a připomíná, jak zásadní roli může umění sehrát v době společenského napětí.
Jarní sezona zároveň naznačuje i proměnu přístupu galerie k výstavní dramaturgii. V době, kdy instituce prochází personální změnou a znovu otevírá debatu o svém dalším směřování i finančním zajištění, přichází dočasné vedení v čele s Olgou Kotkovou s důrazem na menší, komornější projekty. Ty mají přinést větší flexibilitu i pestřejší program, aniž by galerie rezignovala na ambici velkých výstav. Vedle nich tak vzniká prostor pro intimnější formáty, které mohou nabídnout hlubší zážitek i širší spektrum témat.
Součástí programu jsou i menší expozice a grafické kabinety, které doplňují hlavní výstavní osu. Ve Veletržním paláci lze vidět například výstavu věnovanou Antonínu Mánesovi nebo projekt zaměřený na motiv pokušení svatého Antonína v moderním umění. Schwarzenberský palác pak hostí výstavu Lilie: květina a symbol, která sleduje proměny významu tohoto motivu v dějinách umění.
Národní galerie Praha tak novou sezonu otevírá s ambicí oslovit různé generace i typy návštěvníků. Výroční rok není uzavřeným ohlédnutím, ale spíše otevřenou výzvou – ukázat, že instituce s více než dvousetletou tradicí může být stále aktuální, živá a schopná reagovat na současný svět.
